Přeskočit na hlavní obsah

Archipelago

 

Výlet, na který jsme se hodně těšili, byl do národního parku Linnansaari, který se rozkládá na množství ostrovů jezera Haukivesi.
Pluli jsme na ostrov Linnansaari lodí Puijo, což vůbec nebyla tahle loď, ale vypadala úplně stejně. Plula na ostrov třikrát denně a zpátky bylo možné plout kdykoliv, klidně až další den. Na fotce je i náš příbytek. ;)


Kotviště naší lodi.


Měli jsme spoustu času a nádherné počasí. Byl to nejteplejší den za dlouhou dobu, 23˚C, odpoledne nám i bylo vedro, ale vzpomněli jsme si na Brno a hned nám bylo líp.


Lidé tu dřív žďářili. Vždycky pokáceli kus lesa, zapálili dřevo a chviku hospodařili na poli zúrodněném popelem, pak tu pásli dobytek a nechali zase vyrůst les.
Dělali to furt dokola, až to pak časem dělat přestali, a teď to dělají jen proto, aby jiní lidi viděli, jak to dřív dělali. Tak je to.

My jsme si tu jen odpočinuli, vůbec nic jsme nežďářili. Navíc se žďáření dělá na jaře, tak by to teď ani nešlo.

Bylo tu moc hezky.




Tady jsme nenašli jednu kešku, ale jiné dvě se povedly.


Cestou zpět jsme v dálce viděli ohroženého tuleně kroužkovaného. Byl moc pěkný, vypadal jako černá tečka. Na téhle fotce není a na jiné není vidět.


Rezort, ve kterém jsme kempovali, byl plný luxusních chatek a restaurací a večer se celý rozsvítil a vypadal kouzelně.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Údolí řeky Tornio

Udělali jsme si výlet na místo, kde jsou šutry z doby, kdy tam byl ledovec. I nějaké kešky se pod kameny našly.      Sazenička i šutr.   Přilehlá cedulka ve spojení s Google překladačem říkají, že tohle je "low-nutrient scum".   Zúžení. Důkladně značené, aby člověk nespadl do bažiny.     "Hora" Aavasaksa. Neobvyklé na ní prý není převýšení, ani krásné výhledy, ale to, že je ve Finsku nejjižnějším místem, kde lze pozorovat půlnoční slunce.    Křivý borovice dělá křivými sníh. Kafe jsme si tu nedali, ale až budu někdy psát recenzi nějaké špatné restaurace, tak použiju tu poslední větu.
1 komentář
Další informace

Za polárním kruhem

  Konečně jsme se dostali do Finska a po Švédsku oceňujeme kryté koty, vychytané posuvné rošty a zásoby dřeva.   Při krátké zajížďce do Švédska je Buzz zmaten a říká nám, že 69 km zabere 1:50 h, z toho hodinu zabere posledních 6 km. Moje hypotéza je, že neposune čas při cestě do té zastávky ve Švédsku, protože by se dostal do minulosti, ale posune pak čas při cestě zpět do Finska. Nápis na sporáku v kempu Google překládá jako "je čas na náklonnost". Zapnutý sporák sám o sobě nic nedělal a projevy náklonnosti ke sporáku taky nefungovaly. Až po přeložení manuálu jsem zjistila, že je potřeba nastavit minutku. Taky jsou tu zas všude kartáče na boty. Ale nevím, jestli by to na naši zimu nebyl overkill. Po cestě do druhého kempu jsme si zašli v Rovaniemi do muzea Arktikum a strávili tam skoro čtyři hodiny. Na ukázku mám aspoň tenhle zajímavý sport a můžete hádat, co je to dole za roztomilé zvířátko. Druhý kemp je zatím úplně nejvíc super. Má jezero, levnou saunu, spoustu ohnišť, b...
2 komentáře
Další informace

Země bříz, borovic, borůvek a brusinek

  Našli jsme brusinky, ale taky asi dřín švédský a ostružiník skalní. Obojí je prý jedlé, ale ne moc dobré, tak to nejíme. Ostružníku tu moc není. Fotila jsem jej jen při silném dešti, a když jsem se pak chtěla vrátit později, už byl posekán takovým tím podél-cestným sekačem. Hádám, že vždycky někdo přijde a na konec žlutého drátu připojí nějaké zařízení na přehrávání hudby, aby se pan Břízák v lese nenudil. Docela nám tu pršelo a předpověď nebyla příliš spolehlivá, protože záleželo, kudy zrovna déšť půjde a podle toho bylo buď sucho nebo slejvák a nic mezi tím. Ale aspoň teplota je tu stabilně příjemných 18-21˚C, ať už prší nebo svítí slunko. Je to los? Nebo jen Mickey Mouse pod peřinou?
1 komentář
Další informace